Nostalgická vzpomínka na doby, kdy jsem ještě studoval a byl jsem pravidelným účastníkem sobotních diskoték. Jsou hlasy, které vás nechají klidnými, nejsou ničím poutavé a brzy vám z hlavy zmizí. Pak jsou hlasy, které poznáte ihned po prvních tónech, dostanou se vám pod kůži a v hlavě zůstanou trvale. To je úvod k tomu, abych ten nezapomenutelný, sametový bass baryton představil. Na jeho písně jsme se koncem 70. let minulého století ladně vlnili v rytmu disco, nebo jsme se ploužili při jeho pomalých baladách. Jak už to v životě chodí, paradoxně ho nejvíc proslavila instrumentální skladba, tedy ta, kde vůbec nezpívá.
Barry White (1944-2003) byl americký zpěvák, skladatel, producent, držitel několika cen Grammy. Jeden z nejprodávanějších umělců, vydal 20 studiových alb, mnoho kompilací a prodal víc než 100 miliónů nosičů. Průkopník disco hudby a mluveného slova (spoken word), hlavně v úvodních vteřinách v mnoha písních. Světoznámých chytlavých hitů má celou řadu, nebudu je vyjmenovávat, to si určitě dohledáte. Hudebně je to r&b, disco soul, disco, funk s použitím smyčcového orchestru. Trpěl velkou nadváhou (170 kg), s tím souvisela celá řada zdravotních problémů. Zemřel ve věku nedožitých 59 let. Ohromná škoda. Tak Barry, díky za krásně protančené mé dospívání a Let The Music Play!!
Ještě předtím, než se vydal na veleúspěšnou sólo dráhu, založil instrumentální soubor The Love Unlimited Orchestra. Jejich debutové album „Rhapsody In White“ (1974)“ obsahuje tu již zmíněnou instrumentální skladbu, které je Barry White autorem. Téma lásky, neboli Love´s Theme.
Ukázka z alba Quincy Jonese Back On The Block (1989). Barry zpívá hned v úvodu, pak postupně: Al B. Sure!, Siedah Garrett, El DeBarge, James Ingram…nádhera!!
Dle mého názoru jeho nejlepší album Can´t Get Enough celé zde:
