Francouzská RIO avant abstract experimental kapela, která vznikla v roce 1983 a hudební nadprodukcí rozhodně netrpí. Na kontě mají jen čtyři alba a mezi nimi je hodně dlouhý časový rozestup. Tři členové, kteří mají co dočinění s další parádní french bandou Hellebore nebo Look de Bouk, které jsem tu již zmiňoval. Jean Caël, Kwettap Ieuw a Denis Tagu. Plus pomocníci. Perkuse Daniel Koskowitz, saxy Alain Casari, kytara Antoine Gindt. Velmi specifický, někdy až kabaretní francouzský zpěv, nesrozumitelné texty a zhudebněná poezie. Třeba Serge Gainsbourg (1928-1991), Alfred Jarry (1873-1907), Giovanni Battista Pergolesi (1710-1736). Jejich debut vyšel původně jen na kazetě. Až v roce 2000 pod pozměněným názvem Il Y A Des Nuits Et Des Nuits s bonusovými nahrávkami z let 1985-1998. Jejich hudba je taková snivá, hravá, občas pastorační, místy minimalistická, velmi náladová až nesourodá a hlavně – ohromně zajímavá. Vřele doporučuji a přeji krásný poslech všem.
:format(jpeg):mode_rgb():quality(90)/discogs-images/R-4022928-1391245765-9957.jpeg.jpg)
- Let’s Triste Again
- Valse d’Ubu Cocu 1.
- Ma Solitude Nocturne
- Valse d’Ubu Cocu Refrain 2.
- Chant Traditionnel Groën Landais
- Les Soirées de St. Pétersbourg
- Valse d’Ubu Cocu Refrain 3.
- Laisse Béton Les Moss
- Valse d’Ubu Cocu Refrain 4.
- Nounours „Sax De Couchage“
- St. Glès Des Vosges
- Margot
- Laissons Les Nez Faire Titi
- Les Mystérieux Rochers De Rotheneuf
