„Nikdy jsem nepřestal hledat důkazy, že nejbohatší kulturní poklady najdete na nejchudších místech světa.“ Výrok muže, který zásadním způsobem ovlivnil hudební dějiny. Alan Lomax (1915-2002) a jeho životní příběh jsem přiblížil zde. Právě poslouchané album, to je neskutečná nádhera. Nejdůležitějším nástrojem je lidský hlas. Hlas, který je vězněn v nelidských podmínkách. Žádné studio, žádný producent, žádné zvukové fígle. Jen hlas, dlaně, motyka, krumpáč, želízka, kolejnice, občas foukací harmonika. Ti vězni se chtějí něčím vyjádřit, něco sdělit, podělit se o svůj krutý osud. Zpěvem si krátí neskutečně dlouhý čas za mřížemi a je jim to povoleno. Blues, folk, jazz, gospel, úžasný rytmus, nádherné frázování. „Vězni v pruhovaných mundúrech v Parchman Farm, to byl neskutečný dynamit! Obrovský emocionální žár, obrovská energie a obrovská pokora v tom byla. Větší než by dal Beethoven s Bachem dohromady.“ Proto může hudební vizionář Brian Eno klidně tvrdit: „Bez Alana Lomaxe by nevznikli ani Beatles, ani Stones, ani Velvet Underground.“ Vychutnejte si toto album, přátelé.
