Madam Violeta Parra (1917-1967) byla významnou personou chilského (a vlastně celého latinsko amerického) kulturního života se smutným koncem. Zpěvačka, kytaristka, skladatelka, spisovatelka, malířka, sochařka, keramička, tvůrkyně tapisérií (které dokonce vystavovala v Louvre), etnomuzikoložka, občasná herečka. Pocházela z hudební rodiny a už jako mladá sbírala chilské lidové písně. Kariéru začala v 50. letech a stala se průkopnicí stylu Nueva Canción Chilena. V roce 1954 se usadila ve Francii, v roce 1958 se vrátila do Chile, v roce 1959 onemocněla hepatitidou, v roce 1961 se do Evropy vrátila. Po návratu do Chile nahrála své nejlepší album, které vyšlo za jejího života. Las Ultimas Composiciones vyšlo v listopadu 1966. Obsahuje její patrně největší hit Gracias a la vida, který později hrál kdekdo (Joan Baez, Elis Regina, Placido Domingo, Zaz..). Chilské vydání časopisu Rolling Stone v roce 2008 album označilo za nejlepší chilské album všech dob. V roce 2024 bylo album zařazeno na 2. místo do žebříčku 600 nejlepších alb Latinské Ameriky. O její odkaz se svědomitě starají její děti a mnoho alb vyšlo posmrtně. V roce 2011 byl natočen životopisný film s názvem Violeta se fue a los cielos. V roce 2015 bylo v Santiagu v Chile slavnostně otevřeno Museo Violeta Parra. Během evropského pobytu se Violeta seznámila v 60. letech se švýcarským antropologem a muzikologem Pierre Favrem (1936-1998). Její láska nebyla opětována a tak se 3x pokusila o sebevraždu. Nejdříve barbituráty, pak podřezané žíly. 5.2. 1967 si přiložila pistoli ke spánku a ve věku 49 let ukončila svůj život. Čest její památce.
