Dva měsíce po odchodu do definitivní penze Prince temnot, Kmotra metalu Ozzy Osbournea opadlo velké mediální šílenství. Probíralo se z jeho života vše možné i nemožné, hudba, zpěv, osobní život, průšvihy, pády, excesy, drogy, chlast, reality show The Osbournes, pokus o vraždu manželky Sharon. Nikdy jsem mu nestačil říct, napsat, zavolat, jak jsem se s ním vlastně seznámil. Bylo to dlouhé přátelství trvající 52 let. S Ozzym jsem se seznámil v hokejové kabině v roce 1973. Chaotické místo, kde má vše svůj nepsaný řád. Rozřezaná gumová podlaha, propocená ribana, smradlavé ponožky, potrhané rukavice, děravé stulpny, popraskané kopny, nárameníky, náloketníky, suspenzory, helmy, puky, hokejky, taktická tabule s nepíšícím fixem, linoucí se zápach. Kdo to nezažil, nepochopí. Do tehdejšího Československa se zahraniční LP různými způsoby pašovala. V oficiálních prodejnách se dala sehnat alba licenční, většinou jen „pod pultem“. A hokejová kabina 13letých mladíků se stala půjčovnou. Ten přinesl tohle, ten tamto, jiný zase něco jiného. V neděli sis půjčil, za týden vrátil. Bez pořadníku, bez poplatku, bez půjčovní průkazky. V tom roce 1973 jsem dostal do ruky album Black Sabbath Vol. 4 a můj život s Ozzym začal. Postupem let jsem všechny desky Black Sabbath naposlouchal nesčíslněkrát. Z těch devíti, které s nimi Ozzy nazpíval, vyloženě se mi nelíbilo jediné – Technical Ecstasy (1976). Špatná muzika, příšerný obal. Ano, jistě, baladu She´s Gone u nás zpopularizovala Marie Rottrová (Láska, voníš deštěm), to je ale jiný příběh. Z jeho 12 alb sólo kariéry je nadprůměr vše až do alba No Rest For The Wicked (1988). Pak už to bylo na střídačku, něco šlo (jasně mega úspěšné No More Tears 1991), něco se nepovedlo. Celou kariéru měl Ozzy štěstí na skvělé kytaristy, ať to byl Tommy Iommi, tragicky zesnulý Randy Rhoads nebo Zakk Wylde. Ozzy nebyl dokonalý, byl ale svůj, originální, nenapodobitelný, téměř neporazitelný. I po svém odchodu zůstává metalovou ikonou a nesmrtelnou legendou.
Protože už jsem senior, občas se ohlížím zpět do minulosti. Je moc smutné, kolik zpěváků, které jsem zbožňoval v době svého dospívání, už zpívá na nekonečném druhém břehu. Bon Scott (AC/DC), David Byron (Uriah Heep), Dan McCafferty (Nazareth), Brian Connolly (Sweet), Freddie Mercury (Queen), Marc Bolan (T. Rex), Ronnie James Dio (Rainbow), Phil Lynott (Thin Lizzy), Rory Gallagher, John Lennon (The Beatles), Bob Marley, Robin a Maurice Gibb (Bee Gees) a teď už i Ozzy Osbourne.
Ozzy Osbourne – zpěv, Zakk Wylde – kytara, John Sinclair – klávesy, Bob Daisley – basa, Randy Castillo – bicí
