Dnes takové malé procházení po krásných deskách, které vznikaly jednak v socialistickém táboře, v Německu, Francii, ale nikdo o nich dnes už nic neví. Opravdové hudební perly a podávám pět důkazů.
Tiit Paulus – Tiit Paulus ja Sõbrad(1980)
Estonský jazzový kytarista, ve své rodné vlasti velmi respektovaný, uznávaný, spolupracoval s celou řadou místních kapel a zpěváků. Jako sólista má toto jediné album. Vynikající jazz modal, kde je hodně saxů, kontrabasů, klarinetů. Je to celé instrumentální a naprosto srovnatelné se špičkovými alby skupin z US, UK, Německa, Holandska, Francie atd. Tiit svoji kytaru zvládá bravurně. Původně vydal komunistický label Мелодия. Na CD marné, neseženete.
Saturnus – 1980/Csigaházak (1982) vše na jednom CD
Velmi neznámí insturumentální jazzrockeři z Maďarska. Péter Dandó (1951-1997) basa, vynikající pianista Béla Szakcsi Lakatos, skvělá kytara Gyula Babos a pár hostů na conga, bicí, perkuse a synťáky. Nechť se Martin Kratochvíl nezlobí, ale tohle je o třídu výš, než jeho Jazz Q.
Bulevar – Mala noćna panika (1982)
Jugoši málokdy zklamou. Srbská kapela z Bělehradu, vcelku málo známá, působila v letech 1978-1982 a kromě tohoto druhého alba mají ještě debut Loš i mlad (1981). Mixují punk, novou vlnu, symph rock, zpívají ve svém rodném jazyce. Po nástupu povinné vojenské služby se kapela rozpadla, ale později působili v dalších jugo skupinách.
Tantalus – Sitting In A Dream (1978)
Jediné album zcela zapomenutých Němců, acid psych folk kraut rock. Zpíváno anglicky. Reedice není. Ovšem deska parádní.
Benoît Widemann – Stress! (1977)
Francouzský klávesák, skladatel, člen progresívní kapely Magma (1974-1981) a jeho sólový debut. Progresívní rock, jazz. Natočil ještě dvě zajímavá alba – Tsunami (1979) a 3 (1984).
