Končím třetí desítku starých a zaprášených desek, to znamená dvojitá porce, takže deset kousků. Věřím, že si vyberete podle svého gusta. Pěkný poslech.
Toubabou – Attente (1975)
Kanadská skupina z Quebecu. Vynikající směs – funk, jazz, rock, africké rytmy (haitský perkusionista George Rodriquez), ženské vokály (Lise Cousineau), na kytaru Robert Stanley, bicí Denis Farmer (oba později hráli v další kanadské kapele Harmonium). Hodně dechových nástrojů. Nádhera totálně zapomenutá. Rok před touto deskou natočili živák Le Blé Et Le Mil.
Syrinx – Long Lost Relatives (1971)
Kapel s tímto názvem je několik. Tohle jsou tři neskutečně fantastičtí kluci z kanadského Toronta a natočili 2 instrumentální alba (ještě debut 1970). Komorní, melodické, abstraktní, experimentální a už tehdy elektronické. Obě alba vychází v současné době na jednom CD. John Mills-Cockell klávesy (v roce 1973 vydal sólovky Heartbeat), Doug Pringle saxy, Alan Wells perkuse (zemřel v roce 2010).
Ukázka z debutového alba:
Pyranha – 1972
Jediné album švýcarské šestice se saxofonem. Trochu improvizace, trochu funky. Něco málo zpíváno francouzsky, tak nevím, zda to nazvat krautrock. Na CD až v roce 2013.
Almon Memela – Funky Africa (1975)
Jihoafrický kytarista-samouk (1936) a jeho ultra vzácné album. Na Afričana netradičně soul jazzové a instrumentální. Ve své zemi velmi respektovaná osobnost. Z dělníka ve zlatých dolech až k producentovi WEA Records. Ale je o něm velmi málo informací. Další jeho skvělé album se jmenuje Broken Shoes (1976).
The Heshoo Beshoo Group – Armitage Road (1971)
Další jihoafrická (zcela černosšská) paráda, jazz a hard bop po jejich, řekl bych. Dva bratři saxofonisté Henry (alt) a Stanley (tenor) Sithole. Basa Ernest Mothle, bicí Nelson Magwaza, kytara Cyril Magubana. Původně chtěli na desce vyzpívat odporný život v apartheidu, bylo jim ale řečeno, že s těmi texty deska nevyjde. Tak to natočili instrumentálně. Název i obal alba (ne)nápadně připomíná beatlesovské Abbey Road (na vozíku obrnou postižený kytarista Magubana). Saxák Henri zemřel tragicky při autonehodě v roce 1977. Jejich jediné, naprosto úžasné album, na CD dosud nevyšlo.
Mind Doctors – On The Threshold Of Reality (1972)
Kultovní psychedelic rockové instrumentální album, které natočil kytarista Martin Weaver. Má na svědomí skupinu The Wicked Lady a alba The AxemanCometh (1971) a Psychotic Overkill (1973). Pak taky další legendární anglickou kapelu Dark s albem Round The Edges (1972).
Laurence Vanay – Galaxies (1974)
Multiinstrumentalistka, vlastním jménem Jacqueline Thibault, manželka člena a producenta významné francouzské skupiny Magma Laurenta Thibaulta, který si na desce zahrál na basu. Její debutové album je půlhodinka pouhá poklidné, melancholické, téměř instrumentální, hodně akustické hudby, s pianem, flétnou, kytarou. Vřele doporučuji.
Raymond Vincent – Metronomics (1973)
Belgický houslista a jeho jediné album, které by mohlo zaujmout příznivce canterbury scény a progresivního rocku. Zpíváno anglicky.
Izvir – 1977
Sedm chlapců z Lublaně (dnes Slovinsko) a jejich jediné jazz rockové album s lehkým funkovým nádechem. Deska velmi vzácná a na různých aukcích velmi drahá.
Høst – Hardt Mot Hardt (1976)
Jedno z nejlepších alb norské rockové historie. Norská pětka norsky zpívá a norsky hraje progresivní rock s flétnou, a přesto to nezní jako Jethro Tull. První deska På Sterke Vinger (1974) tak famózní určitě není.
