Američan Conor Oberst (1980) je dost zajímavá hudební postava. První desku si natočil na kazetu už ve 13 letech. Novinkové album sám složil, nahrál, zazpíval s pianem, harmonikou, kytarou za 48 hodin ve svém rodném městě v americkém státě Nebraska a městě Omaha. Potýkal se se závažnými psychickými problémy které pramenily z nepravdivého obvinění ze znásilnění fanynky v roce 2003, soud ho zprostil viny až v roce 2015. V textech je to naprosto evidentní. „In a courtroom, sweat rolling down my back, it’s a bad dream, I have it seven times a week. No, it’s not me, but I’m the one who has to die.” Deska vyšla 14.10. 2016 na prestižním labelu Nonesuch. Kam tohle album stylově zařadit?? Už vím! Ano, ano, Bruce Springsteen – Nebraska, ale to už je dávno, rok 1982. Starší to však pamatují a ti mladší si Bossovo album určitě najdou. Jinak samozřejmě smekám před Conorem, dokázal natočil úžasnou desku, takovou zpověď plnou emocí. Hudba je někdy i lék.
Ruminations (2016)
- Tachycardia
- Barbary Coast (Later)
- Gossamer Thin
- Counting Sheep
- Mamah Borthwick (A Sketch)
- The Rain Follows The Plow
- A Little Uncanny
- Next Of Kin
- You All Loved Him Once
- Till St. Dymphna Kicks Us Out
Spotify:
