Je to 30 let zpět, kdy anglická kapela Gene vypustila do světa svůj debut Olympian. Hráli v letech 1993-2004, natočili čtyři studiovky, jeden živák, řadu singlů a kompilací. Hodně koncertovali, úspěch sklidili na známých festivalech v Glastonbury (1995), Readingu (1999). Také nejlepší DJ všech dob, pan John Peel, si je zval do svého pořadu. V roce 2006 dokonce vyšlo album Gene – John Peel Sessions 95-99. Na 4.10. 2025 ohlásili Gene jednorázový koncert v Londýně, to jsou věci!!! Ihned při prvním poslechu vás napadne „tohle už jsem slyšel„. Hlas zpěváka Martina Rossitera totiž znepokojivě připomíná projev věhlasného Morrisseyho ze slavných The Smiths. Martin má ale pozitivnější a romantičtější texty. Alternativní a indie rock křísnutý britpopem se zajímavými kytarovými riffy, povedenými hymnickými refrény a dojemnými baladami. Obal alba je použitý obrázek z filmu režiséra Ingmara Bergmana The Seventh Seal (1957). Olympian je pohodová a posluchačsky hodně sympatická deska. Vřele doporučuji.
Martin Rossiter – sólo zpěv, klávesy, piano, Steve Mason – kytary, Kevin Miles – basa, Matt James – bicí. Hosté: Jocelyn Pook viola. Její nástroj je na stovkách alb (Mark Knopfler, Siouxsie And The Banshees, 3 Mustaphas 3, Laurie Anderson, Spiritualized, Ryuichi Sakamoto, Nick Cave…). Sonia Slany housle. Např. Barry Adamson, The Wolfgang Press, This Mortal Coil, PJ Harvey, Jah Wobble atd. Sian Bell cello. Hrála u Stinga, Balanescu Quartet, Suede. Julia Singleton housle. Např. Shelleyan Orphan, Super Furry Animals, Manic Street Preachers atd.
