Alexandr „Lesík“ Hajdovský-Potapovič (1953) je hodně nedoceněný hudebník tuzemské alternativy. Možná proto, že jeho alba nevychází v reedicích, chybí na streamech i youtube. Hrál v kapelách Amalgam, Marno Union, Kilhets, Švehlík, Extempore. Sice významné skupiny pražské alternativy, oslovily ale jen hrstku posluchačů na minimu koncertů. „Lesík“ založil v roce 1974 folkrockovou partu F.O.K.. Název se vysvětloval různě. Folkové ozvěny Karlína, Fathers Of Konvention, Fuj ohavným kovbojům…Samizdatové kazety ze 70. let (Karlínský viadukt, Srzomabra, Sny zdravého dítěte v krizi) byly vydány v roce 1991 opět jen na kazetě. Začátkem 80. let Lesík uvažoval o emigraci, ale nestalo se. S manželkou Mirkou spoluzaložil v roce 1982 projekt Manželé. Bydleli v dělnické pražské čtvrti Karlín. V roce 1979 se museli přestěhovat na Jižní Město, do vznikajících „králíkáren“. V Karlíně se rozšiřovalo a budovalo metro. Už v roce 1985 psal publicista Jaromír Tůma, že „…v konfekčních domech na pražském sídlišti Jižní Město žijí nekonfekční lidé...“ Jejich písničky Jižák, Všichni hrajou dobře, jen my hrajem špatně, To je vono jsou dnes legendou českého rapu a hip hopu. Tehdy nevydané album To je vono se šířilo neoficiálně a stejně rychle jako Pražský Výběr a Straka v hrsti. Až po roce 1989 vychází oficiálně alba Jižák/Na dně (1991), Manželé (1996), Už hoří svíce (1996), výběrovka To je vono (2009, nahráváno 1984-1985). Karlínský viadukt verze 2024 je předělaná verze původní kazety z roku 1977 do folkrockové podoby, doplněná o několik instrumentálek. Je to vyznání o městské části, dospívání, dětství, bezstarostnosti. Pod Negrelliho viaduktem, železničním mostem přes Vltavu, který byl zprovozněn v roce 1850. Jak říkají Pražáci – za karlínským viaduktem začíná Asie…
