Pensées Nocturnes je značně bizarní francouzský one man projekt, který vede multiinstrumentalista a skladatel Vaerohn (známý také pod pseudonymem Léon Harcore). Funguje od roku 2008, k nahrávání a občasnému koncertování si zve řadu hostů. Šílenější a brutálnější mix stylů nevymyslíš. Avant tech a black metal, hutné blast beaty, klasika, šanson, pouťové a kolotočové melodie, dark kabaret, jazz core, francouzské akordeonové halekačky, hospodské songy, polka, valčík, tango, opereta. Od abnormálního bordelu po barové piano. Saxy, trubky, flašinet, klarinet, theremin, valcha, smyčce, varhany, pěvecký skřehot, poťouchlý smích. Takže si můžete z jeho sedmi alb vybrat, co libo. Jen album Ceci est de la musique (2011) neseženete. Deska nebyla určena k prodeji, existuje jen 60 kopií, které Vaerohn rozdal kamarádům. Vše je totálně unikátní, ale ne každému se to bude líbit. Deska Grand Guinol Orchestra je nejpestřejší. Má podnázev „boucherie dans le cirque une piece saignante en 10 actes“. Inspirováno legendárním pařížským „divadlem hrůzy“ Théâtre du Grand-Guignol. Ve čtvrti Pigalle existovalo v letech 1897-1962. Deska je jako divadelní představení. Plné překvapení, posluchač vůbec netuší, co přijde za několik vteřin. Tempa, rytmy, nálady, neočekávané zvraty se střídají bleskovým tempem. Hypnotické, bizarní, strašidelné, morbidní a s dobrým koncem.
