Stelvio Cipriani (1937-2018) byl významný italský skladatel, pianista, dirigent. Proslavil se jako úspěšný autor filmové hudby. Kriminálky, westerny, romantika, erotika, thrillery. Celkem napsal hudbu téměř k 300 filmům. Mezi nejznámější patří Anonimo Veneziano (1970), Femina ridens (1969), La polizia sta a guardare (1973), The Stranger Returns (1967), Tentacoli (1977) a další. Uccidere In Silenzio je ten případ, kdy hudba předčila samotný film. Ten se odehrává v 70. letech v Turíně, kdy v Itálii platila přísná protipotratová legislativa. Studentský pár (Valeria a Gianni) si užívá idylické období, které zásadně naruší nečekané těhotenství. Film byl přijat rozporuplně (zejména pro překotný a nedotažený děj), postupem času se z distribuce zcela vytratil. To hudba na své kvalitě neztratila nic. Jak to u filmové hudby bývá – bohaté smyčce, dechy (flétny, saxy, trubky), vibrafon, zvonkohra, piano (zásadní party nahrál sám Stelvio), cembalo. Na hudbě se významně podílela italská bezeslovná zpěvačka Nora Orlandi (1933-2025). Zakladatelka pěveckého souboru I 4+4 di Nora Orlandi a vůbec první italská skladatelka filmové hudby. Např. Il dolce corpo di Deborah (1968), Lo strano vizio della Signora Wardh (1971, melodii Dies Irae použil Quentin Tarantino ve filmu Kill Bill 2), Libidine (1979), A doppia faccia (1969). Atmosferické, melodramatické a nostalgické melodie, báječný andělský vokál (místy doplněný o pískání), občasné funky náznaky dělají z Uccidere In Silenzio náramný poslechový zážitek.
