Před časem jsem na sebe prozradil, že mé nejoblíbenější album skupiny Scorpions je In Trance. Od legendárních Black Sabbath je to jejich šestá studiovka Sabotage. Neprávem podceňovaná a ohrnuje se se nad ní nos. Ano, vím, že třeba Paranoid (1970) nebo Sabbath Bloody Sabbath (1973) jsou hitovější, posluchačsky příjemnější, já ovšem na Sabotáž nedám dopustit. V Čechách měl tehdy každý na kazeťáku 49 kopii skladby Iron Man (s lidovým překladem “děti třeste se, železný muž běhá po lese..”). Tak se Ozzy stal v Čechách nesmrtelnou legendou. Vše je potřeba zasadit do kontextu doby. Bylo mi tehdy 15 let a ovlivňovala mě řada kapel. Slade, Kiss, Boney M, ABBA, Pussycat, Kenny, Sailor, Rubettes, Nazareth, Smokie, Rush, UFO, Rainbow, Queen a mnoho jiných. Album Sabotage zaujme hned na první pohled přihlouplým obalem s použitím zpětného zrcadla. Hudebně se to na nás hrne od samého začátku. Nekompromisní úvodní Hole In The Sky, hymnická a trashová Symptom Of The Universe, démonická desetiminutovka Megalomania. V tehdejším československém pořadu Větrník pouštěná skladba Supertzar s chorálovým sborem, kdy v tom Black Sabbath poznal málokdo. Skvělá rádiová hitovka Am I Going Insane (Radio) a závěrečná vyzývavá The Writ. Albem Sabotage končí nejslavnější období kapely Black Sabbath s démonickým Ozzy Osbournem za mikrofonem. Alba Technical Ecstasy (1976) a Never Say Die! (1978) byla velmi průměrná. Ronnie James Dio (1942-2010) se ke své šanci teprve chystal, to je ale už jiný příběh…Sabotage i po mnoha letech zní aktuálně, poctivě, tvrdě a neztratila nic ze své naléhavosti.
Ozzy Osbourne – sólo zpěv, Tony Iommi – kytary, syntezátory, harfa, piano, Geezer Butler – basa, Bill Ward – bicí
