Dagmar Andrtová-Voňková - 1986 / Živá voda (1989)

Dagmar Andrtová-Voňková (1948) je unikátní postava českých (československých) hudebních dějin. Pro svoji originální hru na kytaru je ceněna u nás i ve světě. Na svoji kytaru hraje nezaměnitelným způsobem a zpívala osobitým hlasem úžasně lyrické texty. Používala smyčec (někdy dva), na krk kytary různě tloukla bříšky prstů nebo nehty. Pro totalitní režim byla trnem v oku. Založila volné sdružení hudebníků Šafrán, stýkala se se signatáři Charty 77 (dva členové Šafránu Vlasta Třešňák a Jaroslav Hutka byli po podpisu Charty donuceni k emigraci). Po okupaci ČSSR v roce 1968 přerušila studium na pedagogické fakultě, odmítla podepsat spolupráci se zločineckou Státní bezpečnosti a ta jí posléze začala pronásledovat. Nebyla přijata ani na konzervatoř ani na FAMU. Hudbě se věnovala tak poloprofesionálně, komunističtí aparátčíci ji tak jako tak vystupování a nahrávání znemožňovali. Živila se všelijak – jako recepční v krkonošských hotelích nebo uklízela v Praze. V roce 2010 byla oceněna medailí Ústavu pro studium totalitních režimů „Za svobodu a demokracii“. Po singlu se slavnou písní Chlapci na tom horním kopci (1976 – výpověď udavačky Jánošíka) přišla dlouholetá odmlka. Až v roce 1986 vydal Panton její debut. O tři roky později vychází druhé album Živá voda. Obě alba jsou milníky českého experimentálního folku. Reedice se dočkala až v roce 2004, kdy label Galén pod názvem Moji milí vydal obě alba s řadou bonusů na 2 CD.