Elvis Costello - Hey Clockface (2020)

Můj kolega Martin se tu před časem vyjádřil v tom smyslu, že starým kozákům a kozačkám jejich comebacky na hudební scénu moc nevěří. Ano, občas to bývá hodně trapné. Existují také výjímky a mezi ně se svou poslední deskou rozhodně patří Elvis Costello (nar. jako Declan Patrick Aloysius MacManus 1954). Skládá, zpívá, alba vydává už 50 let. Rock, new wave, pub rock, country, jazz, pop, klasika, punk a tak dále. Šel si vždy svou vlastní cestou a mockrát byl nepochopen. Kariéru vlastně nikdy neukončil, tu a tam se odlmčel. Ono je to tak. Máte v té hudbě několik možností. Vyprdnout se na vše a žít ze slávy minulých let (ale kdo by nechtěl pořád přísun peněz). Pak máte možnost vykrádat sám sebe z minula (smutné), držet se momentálního hudebního trendu (ne každý to dokáže). Nebo si jet tu svojí lajnu všem navzdory. A tohle “koksák” Elvis (tak mu důvěrně už dlouho říkám) dokázal. Nesporným důkazem je jeho poslední album, které v době čínské chřipky natáčel po celém světě. A povedlo se mu to báječně. Milí přátelé, Elvis Costello a já vás zveme na Hey Clockface, jeho 31. studiové album. A nebojte, k natáčení si přizval opravdu machry svých nástrojů. Je mezi nimi třeba Bill Frisell, dvě cella (Emily Hope Price, Pierre-François Dufour), naprosto fantastický francouzský dechař Renaud Pion, americký multiinstrumentalista Michael Leonhart, skvělý anglický klávesák Steve Nieve a další star. Polozpívavá, polorecitovaná skladba Radio Is Everything je beze sporu nejlepší písní roku 2020 ve svém žánru. S Elvisem jsem bych rád někdy zašel na pivko Guinness a pokecal s ním. Krásný hudební zážitek všem, přátelé.