Před devadesáti lety se narodila paní Eva Olmerová, jediná československá zpěvačka skutečně světového formátu. Nebýt komunistického režimu, zpívala by na nejslavnějších pódiích světa. Zpěvačka bílé pleti zpívala dokonale “černošsky”, z jejího hlubokého hlasu běhal mráz po zádech. Božská Ella Fitzgerald byla v Praze jedinkrát v roce 1969, Eva ji svým projevem uchvátila a nabídla jí společné turné. Komunisté to nepovolili. Zpívala jazzové tradicionály, standarty, spirituály, dixieland, ragtime, blues, také country i pop. Přirovnávána ke slavným pěveckým ikonám (Billie Holiday, Bessie Smith..). Tři nepovedená a bezdětná manželství, holdování alkoholu, cigaretám, bohémský život, tišící prášky, probdělé noci.. Její děda byl spolupracovníkem prezidenta Edvarda Beneše, strýc pilot britského Královského letectva. Komunistický puč v roce 1948 Evě převrátil život naruby. Měla na oba donášet Státní bezpečnosti, což razantně odmítla. Za napadení “veřejného činitele”, strávila 14 měsíců v kriminále, dalších 10 za autonehodu. Byla vyhozena z divadla Semafor, potkal jí zákaz vystupování. Natočila několik singlů (dodnes hraná americká countryovka Čekej tiše s textem Jiřího Grossmanna). Slyšet byla i v několika filmech (např. Flirt se slečnou Stříbrnou, Milenci v roce jedna, Lásky mezi kapkami deště). Její nejlepší album je hned to první z roku 1968. Kompletně zpívaná anglicky, tradicionály a jazzové standarty, za doprovodu SHQ a Karla Velebného, slavného pianisty Rudolfa Rokla, flétnisty Jiřího Stivína a dalších. V mini nákladu vydal Gramofonový klub Supraphon. V roce 1969 (už pod názvem Jazz-Feeling) vydal tehdejší Podnik zahraničního obchodu Artia. Desky nebyly určeny pro tuzemský trh, pouze pro zahraniční. Paradoxně se alba (i druhé natočené v roce 1974 s Traditional Jazz Studio Praha, neboli “Smetáčkovci“) Evy Olmerové pašovala z Budapešti, Varšavy, Berlína…Prvních oficiálních alb se dočkala až v 80. letech ve spolupráci s Michaelem Kocábem (Zahraj pro mne a Vítr rváč). Rok 1989, sametová revoluce a svoboda pro ní přišla příliš pozdě. S podlomeným zdravím zemřela ve věku 59 let. Na štítku bytu měla cedulku “zasloužilá invalidní důchodkyně” (s přiznaným důchodem tehdejších 1 400 Kčs). Čest její památce.
Ukázka z dokumentu Proměny přítelkyně Evy (1990)
