Národní třída byla pražská předlistopadová undergroundová kapela, jedna z nejvýznamnějších, o které se málo ví, málo mluví a málo se poslouchá. Taková odnož The Plastic People Of The Universe. Významný milník nezávislé scény tehdejší doby. Náramné texty a neméně náramné hudební nápady. Fungovali v letech 1982-1987, párkrát si zakoncertovali, něco natočili, dvě demo MC. ” Je třeba si zvykat“ (1984) a „Vlhkost v nočním autobusu” (1986). Vyšlo v reedici na CD v roce 1999. V samizdatovém časopise Vokno o nich psal “Magor” Jirous a manažera dělal Alexandr Vondra, pozdější český politik. Tehdejší nastupující mladá krev, později uznávaní v různých uměleckých oborech (hudebníci, textaři, spisovatelé, básníci, výtvarníci, grafici). Kromě klasických nástrojů též trubky, cello, housle, vibrafon. Bezvadné!
- Do háku
- Doteky tvý kůže
- Pupava
- Květiny
- Bílý stehna
- Zepředu i zezadu
- Je třeba si zvykat
- Klid
- Stop
- Vlhkost
- Noty pro podzimní bytost
- Kyselina
- Nejsem temný
- V adresáři
- Miláček lásky
- Do háku
- Jednou takhle k ránu
- Bílý stehna
- Srdce je zvon
- Pupava
- Květiny
- Doteky tvý kůže
- Je třeba si zvykat
U Plastiků hráli: Václav a Vojtěch Stádníkovi (kytary, syntezátory, zpěv), Tomáš Schilla (cello) a Vít Brukner (vibrafon, syntezátory). Dále Martin Socha (bicí), Martin Gruša (basa), Josef Hřeben (kytara, trubka), Viktor Karlík (housle, texty), Vít Kremlička (trubka, texty), Jáchym Topol (zpěv, texty) a tehdy ještě neznámý český básník a hudebník J. H. Krchovský (texty).