Pink Floyd patří mezi hudební dinosaury a nejslavnější kapely světa. Každý je zná, každy je slyšel, každý si nějakou jejich desku koupil. Za svoji kariéru vydali poctivých 15 studiovek. A to tím stylem, že každá nová deska byla horší, než ta předcházející, aneb od skvostného The Piper At The Gates Of Dawn (1967) po brak The Endless River (2014). Nedávno vyšlo v remixové podobě jejich desáté řadové album Animals, původně vydané v lednu 1977 a za pár dní oslaví 46. narozeniny. 2018 Remix vyšel se čtyřletým zpožděním proto, že pánové Waters a Gilmour se hádali o to, co bude zveřejněno ve 32 stránkovém bookletu. Ti dva se do konce světa budou hádat zřejmě o vše. Animals není hudebně žádný zázrak. Volně inspirováno knihou Farma zvířat George Orwella. Dvě akustické vybrnkávačky na úvod a závěr, mezitím 3 eposy, kde se lidské povahy přirovnávají ke zvířatům. Do dějin se spíše zapsalo obalem alba a vším, co s umístěním 12 metrového nafukovacího prasátka Angie nad tepelnou elektrárnu Battersea souviselo. Remix si vzal na starost James Guthrie. Poslech alba vás udiví. Hudební obsah neměnný, zvuk je zcela někde jinde. Čistý, hutný, výrazný, prostorný, lepší a hlasitější zpěv, psi štěkají lépe, ovce békají radostněji, vepři chrochtají oslavněji. Vzhledem k tomu, že remix má zcela nový obal, můžeme mluvit o Animals II. Remixy bývají především pastí na peněženky posluchačů, u Animals Remix 2018 to neplatí. Pro skalní fans Pink Floyd povinnost.
