Tihle Islanďané fungují od roku 1994 a moc toho za tu dobu nevydali. Od black metalu k experimentálnímu, atmosferickému, psychedelickému a progresívnímu rocku. Určitě bych to nenazval viking metálem. Někdo vyčítá, že dva disky jsou moc, že by stačil jeden, no, já bych to nechal tak, jak to je. Chtěli svým fanouškům něco sdělit, tak to udělali. Deska je to brilantní, melancholická, náladotvorná, barvitá a zpívaná islandsky. Místy můžete vypozorovat lehký závan The Cure, My Bloody Valentine, Radiohead, krajanů Sigur Rós nebo Pink Floyd v éře Syda Barretta. Není to ale žádný slepenec, nekopírují, jen neznatelně poukáží. Jejich hudba boří žánrové škatulky. Island porazil Anglii na EURU 2016 a poráží i mnohé anglické hudební skupiny, přátelé. To mi můžete věřit.
22.5. 2016, tedy nedávno, bylo možné v Praze zajít na jejich koncert, kde přehráli celé své zatím poslední (5. studiové) album Ótta (2014). Prý to bylo fantastické!
Svartir Sandar (2011)
CD 1 Andvari
- Ljós í Stormi
- Fjara
- Þín Orð
- Sjúki Skugginn
- Æra
- Kukl
CD 2 Gola
- Melrakkablús
- Draumfari
- Stinningskaldi
- Stormfari
- Svartir Sandar
- Djákninn
Aðalbjörn Tryggvason – zpěv, kytara, Guðmundur Oli Pálmason – bicí, Sæþór Marius Sæþórsson – kytara, Svavar Austmann – basa a hosté (sax, piano, ženský zpěv, xylofon..)
