Mari Boine Persen (1956) je norská zpěvačka, skladatelka, která se hrdě hlásí k domorodé laponské (sámské) menšině. Zpívá charakteristickým a tradičním zpěvem (trochu hrdelním), kterému se říká joik. Laponci jako menšina byli v Norsku dlouhá léta utiskováni. A to přesto, že Sámové žijí na severu Evropy 5 000 let. Proto se Mari odmítla zúčastnit zahajovacího ceremoniálu na zimních olympijských hrách 1994 v Lillehammeru. Gula Gula je její průlomové album, kterým se prosadila i v mezinárodním měřítku. Řada netradičních nástrojů (buzuki, darbuka, gangan, udu, quena, charango, antara, hliněný hrnec, rámový buben, saz, dulcimer, sitár…) a mezinárodní muzikantské obsazení (např. Peruánec Carlos Zamata Quipse, laponský kytarista Roger Ludvigsen, Švéd Christer Bothén, norský multiinstrumentalista Eivind Aarset a další). Deska vyšla v mnoha reedicích s různými obaly (např. na labelu Petera Gabriela Real World Records). Mari vydala řadu dalších výborných alb a její tvorba je nadprůměrná. Goaskinviellja/Ørnebror (1993), Leahkastin (1994), Eallin a Radiant Warmth (obě 1996), Bálvvoslatjna (1998), Winter In Moscow (2001, zpěv Inna Zhelannaya a Sergey Starostin), Gávcci Jahkejuogu (2002), Idjagieđas (2006), Cuovgga Áirras/ Sterna Paradisea (2009), Gilvve Gollát (2013 s Norwegian Radio Orchestra). Vřelé doporučení k poslechu je rozhodně na místě. Její hlas je fascinující.
