Milan Knížák (1940) je nepřehlédnutelná (a trochu kontroverzní) osobnost současného umění. Disident, grafik, pedagog, obrazy, sochy, moderní design, architektura, móda, literatura, znalec historie…. A také hudby. Za totality mnohokrát zatčen a vězněn, od roku 1966 byl veden jako “nepřítel státu”. Jeho Atentát na kulturu jsem na blogu před časem představil. A o čem je Destruovaná hudba? Pomůžu si autorovým vysvětlením. “V roce 1963-4 jsem zpomaleně nebo zrychleně přehrával gramofonové desky, tím měnil kvalitu skladby a tvořil vlastně skladbu jinou. V roce 1965 jsem začal desky destruovat. Škrábat, probodávat, lámat. Jejich přehráváním, (které ničilo gramofonové jehly i gramofony samotné) vznikla zcela nová hudba. Nečekaná, drásající, útočná i humorná. Skladby trvající vteřinu a nebo téměř nekonečně dlouho (to když jehla uvízla v hlubokém vrypu a neustále přehrávala jedinou frázi). Rozvíjel jsem dále tento způsob. Začal jsem desky přelepovat, přemalovávat, spalovat ohněm, rozřezávat a slepovat části různých desek do sebe, atp. abych docílil co největší zvukové různosti.” Tím dosáhl požadovaného efektu a vy se připravte na téměř neposlouchatelné album. Na obalu desky je poničená LP Bedřicha Smetany “Má vlast”…
