Reet Hendrikson (1944-2000) byla estonská folkařka, básnířka, která vydala jediné album. Narozena za 2. světové války v Estonsku, odkud jako tříměsiční miminko utekla lodí s rodiči do exilu do Švédska, kde vyrůstala. V roce 1967 odjela studovat do USA, poté se přemístila do Kanady. Při jednom vystoupení pro estonské emigranty si jí všiml bývalý estonský voják, naturalizovaný Kanaďan Andres Raudsepp (1937-2023). Byl velký propagátor estonské hudby, pořadatel řady hudebních akcí, novinář a producent malého labelu Reindeer Records. Pozval Reet do svého domu, kde bylo nahráno 12 intimních folkových písní. Estonské lidovky, balady, ukolébavky, zpíváno estonštinou za doprovodu akustické kytary. Hluboce emotivní, něžný, čistý, éterický a melancholický hlásek. Deska měla minimální propagaci a zaujala jen estonskou menšinu. Pro zbytek světa zůstalo album více než 40 let utajeno, než ji objevila nastupující generace. Srovnatelné s tvorbou Vashti Bunyan, Bridget St. John, Sibylle Baier, Lindy Perhacs. Reet se v 80. letech vrátila do Švédska, pracovala chvíli ve Švédském národním rozhlasovém archivu, ale pro veřejnost zůstávala dost záhadná. Do rodného Estonska se mohla podívat až v roce 1991, kdy Rusko uznalo estonskou nezávislost. Pomáhala estonským muzikantům a řadě hudebních institucí. Zemřela ve Stockholmu 21.10. 2000 ve věku 56 let. Čest její památce.
