Kdopak by se Planka bál?
Opravdu jsem se nespletl, fakt je to správně, nechtěl jsem napsat “Planta.”
Osoby a obsazení: Konrad Plank (zvukový velmistr)
Dieter Moebius (člen skupin Cluster, Harmonia), není to římský císař
Hans-Joachim Roedelius (člen skupin Harmonia, Cluster), také to není římský císař
Brian Eno, David Bowie, Bono Vox a další
Inspirováno: životem “superstar” a mistrem svého oboru
místo děje: vesnice Wolperath, Německo, za rohem Kolína nad Rýnem
Konrad “Conny” Plank. Dále jen “Conny”. 3.5. 1940 – 18.12. 1987
Conny se narodil, zanechal po sobě nesmazatelnou stopu a odešel. Bohužel velmi brzy a ve spárech nemoci, která nás všechny děsí.
Ve chvíli volna si projděte vaší sbírku hudebních nosičů a pozorně prohlížejte zadní strany obalů. Jeho jméno figuruje téměř na pěti stech albech, z nichž některá jsou pro hudební vývoj zcela zásadní. Takže i vy máte doma kousek Connyho, producenta, zvukového inženýra, muzikanta, mistra mixážního pultu a majitele nahrávacího studia. Muž, který jen zdánlivě stál v pozadí, ve skutečnosti rozhodoval o všem a vládl všemu.
V roce 1974 otevřel vlastní nahrávací studio nedaleko Kolína nad Rýnem. V bývalém prasečáku, který vybavil nejmodernější technikou, ale velmi často také podomácku vyrobenou.
Postupem času se s tím vším naučil perfektně zacházet, vymýšlel různé triky, zvukové modulace, nastavoval hudebního nástroje tak, jak to bylo nejlepší a mnoha dalšími fígly docílil neopakovatelného zvuku. Proto se z něj stal jeden z nejvyhledávanějších producentů.
Objevoval i nové kapely, kterým zavedené gramofonové společnosti nenabídli smlouvu. Z těch pak udělal Conny hvězdy. Takový je to paradox..
Brian Eno se seznámil s Dieterem Moebiusem a natočili parádní album Cluster & Eno (1977 – produkce Conny).
Ho Renomo
David Bowie a Brian Eno se již znali a chystali natáčet první díl dnes již proslulé “berlínské” trilogie. Vše ale mohlo být jinak. Eno byl z Connyho nadšen, zmínil se Davidovi, odjeli do Německa s tím, že mají skvělého producenta, vynikající studio, mnoho materiálu k natočení. Ale chyba lávky! Conny je vyhodil, že tohle se mu moc dělat nechce. Takže mohla vzniknout “kolínská” trilogie.
Teď si to Conny a David můžou tam nahoře vysvětlit, proč se nedohodli a co se vlastně stalo, že dnes známe alba Davida Bowieho Low (1977), Heroes (1977) a Lodger (1979) pod zažitým pojmem “berlínská trojka”.
Ale David Bowie nebyl jediný, koho Conny vypoklonkoval. Brian Eno nabídl Connymu, aby produkoval album The Joshua Tree irských U2. Po krátkém jednání Conny praví: “Nemůžu spolupracovat s tímto zpěvákem! Nabídka je lukrativní, ale já to dělat nechci a nebudu!“
Studio po Connyho smrti udržovala jeho manželka Christa Fast (1952-2006).
Po její smrti byly pozemky včetně studia prodány, zbourány a nahrazeny rodinnými nízkoenergetickými domy. Ještě před demolicí stačil extra super vzácný mixážní pult odvést David M. Allen (známý od The Cure) a dodnes je v Londýně plně k využití. Díky za to.
Deset zásadních alb v Connyho režii: (nerozlišuji jeho podíl producentský, mixážní, zvukově inženýrský, hudební, studiový…).
Eloy – 1971
Scorpions – Lonesome Crow (1972)
Kraftwerk – Autobahn (1974)
Brian Eno – Before And After Science (1977)
Cluster & Eno (1977)
Triumvirat – Pompeii (1977)
Brian Eno – Ambient 1: Music For Airports (1978)
Devo – Q: Are We Not Men? A: We Are Devo!(1978)
Ultravox – Vienna (1980)
Killing Joke – Revelations (1982)
Dále má prsty v albech skupin:
Ash Ra Tempel, Guru Guru, Neu!, Jane, Kraan, La Düsseldorf, Grobschnitt, A Flock Of Seagulls, Sweet Smoke, Eurythmics a mnoho dalších.
Tímto se dostávám k poslání této rubriky a připomenu ty raritní alba, kde je otištěn znak Connyho.
První z nich je skupina Liliental a jejich jediné album z roku 1978.
Na vzniku se podíleli 3 muzikanti z kapely Kraan, saxofonista Johannes Pappert, klávesák Asmus Tietchen a kytarista Okko Bekker. Samozřejmě Conny a Moebius, to jsou ti hlavní na tomto albu.
Druhá věc je album After The Heat z roku 1978, které je podepsáno jmény Eno-Moebius-Roedelius. Conny spoluproducent.
Dostáváme se k albu, na kterém už Connyho jméno figuruje v záhlaví alba.
Moebius-Plank – Rastakraut Pasta (1980). Na basu Holger Czukay, s Connym výborní kámoši.
Při poslechu této desky se neubráníte dojmu, že už jste to slyšeli někde jinde. To “jinde” je deska My Life In The Bush Of Ghosts z roku 1981, (tedy rok po vydání Rastakraut Pasta), pod kterou je podepsán náš starý známý Brian Eno+David Byrne. Kde brali Eno+Byrne náměty, to nechám na vašem vlastním uvážení.
O rok později ve stejném složení vychází album Material (1981)
A podobnost s albem “My Life…” opět určitě “shoda náhod”. Eno+Byrne dobře tuhle desku poslouchali.
Pátá raritka se jmenuje Moebius-Plank-Neumeier – Zero Set (1983)
Mani Neumeier (narozen o Silvestra 1940) hrál na bicí u kapely Guru Guru a je to borec k pohledání.
No a pokud nemáte zájem kupovat řadová alba, mám pro vás skvělý tip. Zkuste výběrovky Begegnungen (1984) a Begegnungen II (1985), kde máte prostřeno ze všech delikates na dvou nosičích.
Conny se zapsal do hudebních dějin nesmazatelně.
Objevte jeho svět a jeho alba. Je to fantazie. Třeba Vienna od Ultravox by nikdy nezněla tak, jak zní.
