Jubilejní díl starých desek (a možná i některý další) si bere za cíl představit méně známé francouzské skupiny. Skalní fanoušci tamní scény znají kapely jako Magma, Art Zoyd, Malicorne, Ange, Heldon, ZAO, Mona Lisa a pár dalších. Ve Francii se hrála špičková a multižánrová hudba. Tak vás zvu na malou exkurzi a dvacítka interpretů je připravena, proto s francouzskou chutí do toho. Pěkný poslech.
Honeyelk
Zeuhl z Toulouse. Jejich jediné album má zajímavý osud. Poprvé vydáno pod názvem Stoys vi Dozévéloy v roce 1979 v počtu 1 000 ks, ale zcela zapadlo. V reedici z roku 1995 pod názvem En quête d’un Monde meilleur, které obsahuje živé a raritní nahrávky, již dosáhlo úspěchu. Magma, ZAO a Van Der Graaf v jedné krabičce. Skvělá záležitost!
Carpe Diem – Cueille Le Jour (1977)
Pocházeli z Nice a natočili dvě alba, debut z roku 1976 se jmenuje En Regardant Passer Le Temps. Krásná, něžná a povznášející hudba, někde mezi Caravan a Fruup.
Arachnoid – 1978
Pařížská šestice a naprosto vynikající progresivně rockové album, jediný jejich výstřel. Temné, napínavé, uhrančivé. Občas dotyk King Crimson nebo Univers Zero.
Amphyrite – 1973
Instrumentální kapela z Lyonu hrající progresívní, psychedelický acid rock v klasickém obsazení kytara-basa-bicí. Jejich jediná deska. Na CD v roce 2010 (label Thors Hammer). A už mockrát jsem psal a říkal, že není power jako power!
Metabolisme – Tempus Fugit (1977)
Symphonic prog. Působili v letech 1969 – 1979, souputníci podobných francouzských kapel např. Atoll nebo Mona Lisa, najdeme určitě i vliv raných Pink Floyd. V 70. letech hodně koncertovali po jižní Francii a severní Itálii. V Paříži se jim dostalo té cti a natočili své jediné album . Vůdčí osobností byl kytarista a zpěvák Robert Durantet, skvělý byl i klávesák Thierry Scaduto.
Potemkine – Nicolas II (1978)
V Toulouse ji založili v roce 1971 dva bratři Charles a Gilles Goubinovi. Nejdříve hrávali převzatý hard rock, ale po poslechu Mahavishnu Orchestra, Soft Machine a návštěvě koncertu skupiny Magma nastala radikální změna hudebního směru. Přibrali k sobě další dva bratry (Philippe, Michel), k tomu housle, cello, elektrické piano a v roce 1976 vydávají první album Foetus. Deska má lokální úspěch a je hodně ovlivněno Magmou, které v roce 1977 dělají na turné předkapelu. Druhé album Triton (1977) a poslední Nicolas II (1978) obsahují originální, unikátní a inovativní pojetí zeuhl, jazz rocku a canterbury scene.
Plat Du Jour – 1977
Pocházeli z Rouenu, natočili jediné album o stopáži 35 minut. Avantgardní, progresívní, psychedelický a experimentální rock. Na CD tahle lahůdka vyšla teprve letos (2016) na labelu Paisley Press.
Marquiz De Sade – Dantzig Twist (1979)
Post punková parta z Remeše natočila dvě výborná alba, kromě tohoto debutu ještě Rue De Siam (1981). Mixovali angličtinu, francouzštinu, němčinu a stylově jsou blízko Talking Heads nebo The Stranglers.
Red Noise – Sarcelles – Lochères (1971)
Pařížská jednodesková undergroundová kapela, kterou založil v roce 1968 v době studentských nepokojů Patrick Vian (1942), syn slavného spisovatele a hudebníka Borise Viana. Rebelující psychedelie, avantgarda, free jazz, experiment. Zappův vliv.
Cruciferius! – A Nice Way Of Life (1970)
Ve své době jedno z nejlepších francouzských alb. Zpíváno anglicky. Je to naprostá pecka a všem doporučuji.
V roce 1969 absolvovali turné po Japonsku s Vanilla Fudge, odtud mají nálepku “french Rolling Stones”. Po vydání desky se rozcházejí.
Marc Perru (1947-2009) – kytary, zpěv, působil ve skupině Nemo.
Bernard Paganotti – basa, zpěv, po rozpadu založil skupinu Magma. Francois Bréant – klávesy, zpěv, spolupracoval s celou řadou hudebníků (Bernard Lavilliers, Salif Keita atd).
Patrick Jean – bicí, poté spolupráce s Demisem Roussosem.
Ame Son – Catalyse (1970)
Důležitá jednodeskovka, se kterou si zahrál na koncertech slavný Daevid Allen, když mu byl odmítnut vstup do Anglie kvůli vízu. Tedy v době, kdy opustil Soft Machine, natočil Banana Moon a poté šel do skupiny Gong. Psychedelicky progresívní rock s jazzovou flétnou, vliv Gongu je patrný. K odkazu Ame Son se hlásí řada významných francouzských kapel.
Ocarinah – Première Vision De L’Etrange (1978)
Jediná deska trojice mladíků z města Oyonnax. Vynikající instrumentální progresívní rock, canterbury, psychedelie a fantastické výkony všech tří muzikantů.
Univeria Zekt – The Unnamables (1972)
Jediné album této superskupiny, která je vlastně zamaskovaná Magma v období natáčení alba “1001° Centigrades“. Celé to vymyslel, produkoval a natočil ve svém Strawberry studiu slavný Laurent Thibault a zahráli si na ní Christian Vander, Terry Lasry, Yochk’O (Jeff) Seffer, Claude Engel, Francis Moze, Tito Puentes. Jazz rock pro ty, kteří Magmu moc nemusí.
Wurtemberg – Rock Fantasia Opus 9 (1980)
Pod tímto projektem je podepsaný velmi uznávaný výrobce hudebních nástrojů Alain Carbonare. Instrumentální spojení klasické hudby, progrese, folku, středověkých a renesančních motivů. Po mnoha letech (2008) vyšlo album “Rock Fantasia Opus 10“.
Terpandre – 1981
Jediné album natočené v roce 1978, vydané o pár let později, protože label ECM odmítl desku vydat. Instrumentální symph prog rock s jazzovým odérem a výrazným podílem houslí Patricka Tillemana, který jako svůj vzor uvádí slavného Jean-Luc Pontyho. Na CD vydal třeba japonský label Belle Antique v roce 2010.
Horrific Child – L’Etrange Mr. Whinster (1976)
Tuto raritu má na svědomí Jean-Pierre Massiera, hudebník a producent. Deska ve stylu Cpt. Beefhearta, Franka Zappy, Sammla Mammas Manna a podobně. Plná děsivých (pa) zvuků, výkřiků, bouchání dveří, říhání, operní árie střídá ostrý kytarový riff, k tomu hrozivý francouzský hlas. Hororové, abstraktní, psychedelické. Ani se nechce věřit, že Massiera se potom věnoval diskotékové hudbě…
Serge Gainsbourg (1928-1991)
Možná by si zasloužil samostatný příspěvek. Básník, skladatel, malíř, herec, režisér, milovník žen, alkoholu, chodící reklama na tabákové výrobky (např. film Heroický život), bouřlivák, provokatér, nekorunovaný nástupce “prokletých básníků”. U nás je velmi nedoceněný a spojovaný hlavně s cenzurovaným erotickým ploužákem s Jane Birkin “Je t´aime…Moi Non Plus” z roku 1969. Vlastním jménem Lucien Ginsburg, po rodičích ruský Žid, si změnil jméno na radu Borise Viana a Jacquese Brela. Něco z jeho tvorby nestojí za nic, něco naopak snese ta nejpřísnější měřítka. Tak vybírám dvě půlhodinová alba, která patří mezi jeho skvosty.
Histoire De Melody Nelson (1971)
L’Homme À Tête De Chou (1976)
Pataphonie – Le Matin Blanc (1978)
Trojice mladých kluků natočila famózní album, instrumentální, avantgardní a experimentální rock in opposition. Mají ještě debut z roku 1975, nevalné free jazzové a improvizační nahrávky z let 1972-1974. Pro fanoušky King Crimson, Henry Cow atd. Na CD s několika bonusy vyšlo v roce 1999.
Alpha Centaury – 1976
Jednodesková záležitost z bretaňského města Landerneau. Bratři Bruno a Serge Nevezovi + bubeník = vynikající psychedelický a progresívní rock.
Alpha Du Centaure – Contact (1979)
Jediná jejich deska natočená živě v květnu 1979, vyšlo pouhých 500 ks a na CD dosud nevyšla. Jazz rockový instrumentální underground s ostrou, místy Hendrixovskou, kytarou.
Nyl – 1976
