Seriál o starých deskách pokračuje. Přeji pěkný poslech.
Pholas Dactylus – Concerto delle Menti (1973)
Parta pěkně pošahaných Italů z Bergama a jejich jediné album. Nezpívá se, nýbrž Paolo Carelli italsky recituje jakousi vizionářskou a epickou báseň. Dvoje klávesy, hodně avantgardní a temné. Kritika jásala, prodej žádný a tak se kapela rozpadla. Stará známá písnička u mnoha kapel na tomto blogu.
McLuhan – Anomaly (1971)
Amíci z Chicaga a jediné jejich experimentálně rockové album. Je to fantazie. Rock, soul, funk, klezmer s mnoha dechovými nástroji.
Glencoe – 1972
Skupina složená z vynikajících hráčů, kteří dříve nebo později prošli mnoha kapelami, nebo byli vyhledávanými “studiáky”. Graham Maitland (klávesy, zpěv), Five Day Rain, Wishbone Ash, Les Fleur De Lys. Norman Watt-Roy (basa, zpěv), Ian Dury And The Blockheads, The Greatest Show On Earth, jako výpomoc třeba u Clash (album Sandinista!). Stuart Francis (perkuse) Forever More. John Turnbull (kytara, zpěv), Ian Dury And The Blockheads, Arc. Vydali dvě alba, eponymní 1972 a The Sprit Of Glencoe (1973), to první je o hodně lepší. Na CD v roce 2016.
Bwana – 1972
Nikaragua je na blogu úplně poprvé. Jejich jediné album je dost ovlivněno Santanou. Psychedelický funk-jazz-rock-latin.
Takehisa Kosugi – Catch Wave (1975)
Japonský skladatel a houslista vydal mnoho alb, u nás o něm ví jen hrstka posluchačů. Nabízím jeho debut, ale i další alba stojí za poslech. Abstraktní a hodně netradiční muzika.
