Dvě revoluční a průkopnická alba na jediném CD. The Last Poets byla parta africkoamerických pouličních muzikantů a básníků, kteří se scházeli na 125th Street v Manhattanu. Vznik v roce 1968. Velmi jednoduchým vokálním projevem, recitací, mluveným, křičeným důrazným slovem a perkusemi nadchly mnoho fanoušků. Boj proti rasismu, za občanská práva, útlaku a nesvobodě černošských obyvatel v USA, válka ve Vietnamu. Tehdejší prezident Richard Nixon z nich neměl vůbec radost. The Last Poets jsou považováni za praotce hip hopu a rapu. Největší slávu si užili začátkem 70. let. Po třetím album Chastiment (1972, s řadou dalších muzikantů), se jejich stylu říkalo “jazzoetry”. Spojení jazzu, funku, poezie. Následovalo album At Last (1974, freejazz), postupný nezájem posluchačů a mnohaletá odmlka. Ta skončila až s nástupem hip hopu v polovině 80. let. Vydláždili chodník kapelám typu Public Enemy nebo Beastie Boys. Jejich písně později nasamplovala celá řada hudebníků (např. N.W.A, Notorious B.I.G, Nas). Slavný rapper Ice Cube je nazval „prvními skutečnými hardcore rappery“.
Abiodun Oyewole (1948, nar. jako Charles Davis) básník, učitel. Jalaluddin Mansur Nuriddin (1944-2018), který místo války ve Vietnamu zvolil vězení. Umar Bin Hassan (1948). V roce 2011 vystoupili Oyewole a Umar Bin Hassan v The Jazz Cafe v Londýně na koncertě k poctě zesnulého Gil Scott-Herona a všech bývalých členů The Last Poets.
Píseň This Is Madness si s The Last Poets zahrál ikonický Pharoah Sanders
Původní Hendrixova píseň v remixové verzi 1984. Lightnin’ Rod (alias Jalaluddin Mansur Nuriddin) byl členem The Last Poets. Remix obstaral Bill Laswell
