Amédé Ardoin (1898-1942) byl černošský samouk a virtuos na akordeon, zpěvák se žalostně pronikavým, vysokým a protáhlým hlasem, průkopník hudebních stylů cajun, creole, zydeco a měl těžký život a tragický osud. Narodil se jako pravnuk nefalšovaného otroka, v devíti měsících mu zemřel otec. S matkou a sedmi bratry se usadili ve farnosti St. Landry ve městě Eunice (Louisiana). Jako teenager si pořídil akordeon a navázal úzké přátelství s bělochem, houslistou Dennisem McGeem (1893-1989, dožil se úctyhodného věku 96 let !!!). Jejich rasová odlišnost, nahrávky a vystoupení se staly populární po celé jižní Louisianě. „..ženy plakaly a muži tančili a hudebníci žárlili a běloši zuřili..“ Z let 1929-1934 se dochovalo 34 skladeb, které obsahuje tento výběr.
Amédé byl nešťastně zamilovaný do dívky Maise Broussard, kterou si nevzal za ženu. O Amédého život se velmi zajímal proslulý etnomuzikolog Alan Lomax. Ten čerpal z vyprávění jeho souputníka Dennise McGee, který Ardoina nazval chanson vivantes. O konci života je několik záhad, které se už asi nepodaří objasnit. Jedna legenda říká, že při jednom vystoupení mu bílá dívka podala kapesník, aby si otřel z čela pot. To se místním bělochům nelíbilo a cestou domů byl Amédé zbit, přejet autem a hozen do příkopu. Amédé ztratil hlas, paměť a skončil v blázinci. Druhá legenda říká, že se ho pokusil otrávit žárlivý hudebník a třetí, že trpěl pohlavními chorobami.
Zemřel ve věku 44 let a pochován je ve společném hrobě v Pineville Mental Institution v části „Negro“. V roce 2018 mu byla odhalena socha a v ruce Amédé drží citron. Citronovou šťávu často používal při léčení hlasivek. Čest jeho památce.
Amédé Ardoin a jeho socha
