Asphixiation byla jednodesková australská skupina. Jejich jediné album bylo svého času ceněné a uznávané pouze v Austrálii, zbytek světa ho objevil až s reedicí. Kapelu založil v roce 1980 v Melbourne tehdy 20letý provokatér Philip Brophy jako vedlejší projekt své domovské skupiny → ↑ → (prý vyslovíte tak, že 3x plesknete jazykem o patro). Byl osloven, aby pro studentskou uměleckou galerii vytvořil program. Tak vymyslel falešnou „diskotékovou“ skupinu. Na pódium instaloval různé fotografie z módních časopisů, na podstavce umístil nezapojené nástroje, kelímek s ústní hygienou, magnetofony, mikrofony, zesilovače a vše náležitě nasvítil. Muziku složil se svými přáteli během jednoho týdne. Ultra elegantní a okouzlující žánrová směs se saxy, syntezátory, xylofonem, střídajícím se ženským a mužským zpěvem a několika instrumentálkami. Hned úvodní The Beat Aesthetic je jak z nějakého amerického blaxploitation filmu. Feelings se nese v minimalistickém duchu, antidisco Asphixiation s pokrouceným zpěvem, Blurred Movement je instrumentální electro funk, Hunger-Food-Nausea je disco polka comedy. Výborná Innocent Rhythms s neustále se opakujícím bicím rytmem, Aural Risk s xylofonem a naivním ženským vokálem. Traditional Europe je poháněna Kraftwerk stylem, Self Denial (Is A Beautiful Thing) připomíná kabaret. Za African Disco Queen by se nemuseli stydět Eno & Byrne. L’Acrostique D’Amour je disco hit s říkankovým zpěvem a saxem. Závěrečná The Crush si nezadá nic s Kid Creole & The Coconuts. I když Philip Brophy původně myslel desku jako parodii, povedlo se mu náramné dílo.
Původní obal alba je pro facebookové mazače nepublikovatelný.
Původní obal alba What Is This Thing Called ‚Disco‘?
