Na samém konci roku 2024 opustil tento svět ve věku 90 let fenomenální jazzový, avantgardní kontrabasista a improvizátor Barre Phillips (1934-28.12.2024). Svět to téměř vůbec nezaregistroval. Za více než 60 let hudební kariéry natočil tento rodilý Američan sám nebo s někým téměř 500 alb. Hrál téměř s každým, kdo něco v jazzu, free jazzu a avantgardě znamenal. John Coltrane, Archie Shepp, Peter Brötzmann, Derek Bailey, Paul Bley, Eric Dolphy, Ornette Coleman, Evan Parker, Keiji Haino, Chick Corea, Catherine Jauniaux a mnoho dalších. Hraje rovněž na albu Jiřího Stivína 5 ran do čepice (1972), nebo na Gong Magick Brother (1970). Do svých 25 let se věnoval akademické činnosti. V roce 1967 se odstěhoval na jih Francie, do malého města Puget-Ville v Provence a zůstal tam dalších 50 let. Mezi důležitá alba Barreho patří Journal Violone (1969, také pod názvem Basse Barre), Alors!!! (1970, Michel Portal, John Surman, Stu Martin, Jean-Pierre Drouet), Music From Two Basses (1971, David Holland), Mountainscapes (1976), Three Day Moon (1978). Aquarian Rain (1991), Time Will Tell (1995, Paul Bley, Evan Parker), Etchings In The Air (1996, Keiji Haino). Album Angles Of Repose (2004, Joe a Mat Maneri) bylo nahráno v Chapelle Sainte Philomène, na dohled od Puget-Ville, Barreho francouzského bydliště. K poslechu jsem vybral desku Call Me When You Get There, kde fascinující instrumentální hra na kontrabasy vyniká v celé své nádheře. Čest jeho památce.
