V minulosti jsem na sebe práskl, že nejoblíbenějším mým albem od Scorpions je In Trance, od Black Sabbath Sabotage, od „The Bosse“ Bruce Springsteena Nebraska, od kapely ABBA Arrival. Od jedné z nejprodávanějších kapel hudební historie, Dire Straits, v čele s báječným kytaristou a nosovým zpěvákem-nezpěvákem-vypravěčem Markem Knopflerem (1949) to není ani Love Over Gold (1982, v roce 1984 vydal tehdejší československý vydavatel Supraphon, překvapivě s původním obalem) ani Brothers In Arms (1985, první album, kterého se prodalo 1 mil CD nosičů), nýbrž jejich „trojka“ Making Movies. Kapela vznila v roce 1977, minul je punk a jakákoliv revolta, hráli si svůj pohodový rock, který pobláznil svět. Making Movies s úplně obyčejným a odfláklým obalem obsahuje sedm skladeb, dvě z nich odhalují začínající Markovu oblibu v delších stopážích (Tunnel Of Love, Romeo And Juliet). Právě v úvodní 8 minutové skladbě Tunnel Of Love dojde v čase 5:30 ke zklidnění, zpomalení, Mark zpívá…“ girl, it looks so pretty to me, like it always did, like the Spanish city to me, when-a we were kids…“ a začíná fantastické, neskutečné dvouminutové kytarové sólo, sóólíčko končící fade outem. Hmmm, Making Movies, moje celoživotní láska, trvající dlouhých 44 let.
Mark Knopfler – kytary, zpěv, John Illsley – basa, zpěv, Pick Withers – bicí, zpěv. Jako host klávesista známý ze Springsteenova E Street Bandu Roy Bittan. Dřívější člen Dire Straits, Markův bratr David Knopfler odešel před natáčením Making Movies na sólo dráhu.
