Vydařený restart nebo rozlučka? Těžko soudit. Mike Oldfield (1953) natočil svá nejlepší alba jako dvacetiletý jinoch. Celý svět zná skvělou trilogii Tubular Bells (1973), Hergest Ridge (1974) a Ommadawn (1975), kterou kvalitativně později už nikdy nepřekonal. Tubulární klony jej provázely celou kariéru (na škodu), víceméně popová alba nikdy nebyla tím pravým ořechovým a úplný propadák je Man On The Rocks (2014).
A co dál? Kudy se vydat? Tady se snad hodí připomenout, že na jeho hudbu mají velký vliv rodinné a řekněmě přímo, že tragické události. V roce 1975 v době Ommadawn mu zemřela matka, v roce 2014 krachlo jeho třetí manželství, v roce 2015 zemřel jeho syn Dougal (33 let) a loni pochoval otce (93 let.) Jiný by se uzoufal žalem, ale to neznáte Mika. Pomohli fanoušci na sociálních sítích, kteří to vlastně rozhodli, že Ommadawn je úplně to nej, co kdy Mike natočil a byl nepřímo vyzván k nějakému pokračování. A tak se Mike zavřel do svého domácího studia v Nassau na Bahamách a zcela sám s mnoha nástroji nahrál Return To Ommadawn, které vyšlo oficiálně 20. 1. 2017.
Po dlouhých letech se vrátil (vlastně od alba Incantations – 1978) k označení skladeb slůvkem „Part“. Na novince jsou dva zhruba dvacetiminutové. Čistá radost z hudby a to nejlepší z Oldfielda. Jsou tam Keltové, Hispánci, mandolina, bohdrán, africké bubínky, krajinomalba, folk, progrese, a snadno identifikovatelná Mikova ochranná známka (kytara). Z původního alba je použito minimum sekvencí, jen dětské sbory a kraťounký odkaz na On Horseback. Možná nebude špatné si původní album Ommadawn poslechnout. Spíš pro porovnání, kam se hudba za ten věk zvukově posunula. Vynikající deska! Krásný poslech.
Původní album Ommadawn (1975)
