Jméno Philip Glass (31.1. 1937) jsem na blogu zmínil, dávno tomu. V roce 2016 se chystal na svůj pražský koncert. Jeho tvorba je značně rozsáhlá. Opery, suity, symfonie, filmová a divadelní hudba atd.. Deska Music With Changing Parts patří v jeho tvorbě mezi zapomenuté a odstrčené dílo, které ovšem později definovalo tehdy v podstatě neznámé hudební styly minimal a new age a patří mezi Glassova mistrovská díla. Poprvé vyšla v roce 1971 a Philip se svým The Philip Glass Ensemble ji zahrál na koncertech jen párkrát. Až do reedice v roce 1994 se považovalo za zapomenuté. Na jednom z nemnoha koncertů v Londýně 1971 seděli v publiku tehdy začínající muzikanti. Brian Eno a David Bowie byli z hudby unešeni, Glasse slyšeli vůbec poprvé. Podobný styl vyzkoušel Eno s Robertem Frippem na albu No Pussyfooting (1973) a vzdáleně Bowie na své “berlínské trilogii”. Není určitě náhodou, že Philip Glass vzdal poctu Davidovým albům v dílech Symphony No. 1 “Low” (1992), Symphony No. 4 “Heroes” (1996) a Symphony No. 12 “Lodger” (2019). Philip po letech vzpomínal, že při natáčení zažil neskutečný zážitek. Slyšel nějaký hlas, který v partituře nebyl. Ptal se muzikantů, kdo to byl a proč to udělal. Pak se zjistilo, že šlo o psychoakustický efekt způsobený dozvukovým prostorem, fantom, který připomínal zvuk lidského hlasu. Tento efekt využíval i později.
Něco přes hodinu hudby bude vyžadovat vaší zvýšenou pozornost. Skladba se skládá z celkem 76 různých opakujících se vzorů různé délky, z nichž každý se může opakovat tak často, jak si hudebníci přejí. Kývnutím si dávají podněty, plynule mění rytmickou strukturu a přecházejí z jednoho modulu k dalšímu. Rytmická evoluce, tvůrčí svoboda, improvizace, určitá posluchačská nepředvídavost = fantastická deska.
Philip Glass – elektrické varhany, alt flétna, Barbara Benary (1946-2019) – elektrické housle, hlas, Steve Chambers – elektrické varhany, Jon Gibson – elektrické varhany, soprán saxofon, flétna, zpěv, Dickie Landry – soprán saxofon, tenor saxofon, pikola, flétna, zpěv, Kurt Munkacsi – elektronika, Arthur Murphy – elektrické piano, Robert Prado – trubka, flétna, hlas.
