Staré desky – 67. díl

Venku leje a leje, tak co si dát další pokračování starých desek? Dnes trochu více avantgardy, začneme v Německu a skončíme v Japonsku.

I. D. Company – 1969

Jediné album velmi zajímavé německé kapely. I = Inga Rumpf, zpívá 1-3 skladbu,  D = Dagmar Krause a zpívá zbytek alba. Avantgarda, progrese, experiment, meditace,  sitáry, housle, saxy, flétny, kontrabas, místy velmi hypnotické (skladba Bum Bum např.) Pokud máte LP, každá strana je jak z jiné strany měsíce. Inga zpívá anglicky, Dagmar německy. Na CD vyšlo v roce 2005, neskutečná paráda!

Luigi Anada Boys – Feeling The Ceiling (1978)

Jediné mega raritní a  skvělé album zapomenuté prog rockové kapely z Leedsu. Dvě kytary, basa, bicí, trošku můžou připomenout Wishbone Ash. Úvodní instrumentálka Horror Suite vás určitě zaujme. Zpěvák a kytarista Duncan McFarlane později založil stejnojmennou skupinu. Bravurní!! Ale reedice v nedohlednu.

Antonio Valotti – Blackout (1975)

Jediný sólo výstřel chlapíka vlastním jménem Meyer De Wolfe. Britský skladatel, tajemná deska, novátorská elektronika, funk, rock, v době natáčení desky bylo autorovi údajně 88 let!! Neuvěřitelné!! Na CD dosud nevyšlo.

Heratius – Gwendolyne (1978)

Obskurní francouzská jednodesková záležitost z Montpellier. Velmi šílená deska, mluvená francouzština, velmi podivný a avantgardní zpěv, klarinety, saxy, akordeon, je to vše takové rozladěné, až je to skvělé. Prostě underground špičkové úrovně. Pro fandy např. kapely Fille Qui Mousse, Etron Fou Leloublan. Reedice není, ovšem deska naprosto fantastická!!

Pyg – Pyg! Original First Album (1971)

Psychedelický rock z Japonska zpívaný v jejich mateřštině, částečně anglicky. Svým způsobem superskupina, protože všichni členové kapely svého času působili v jiných a velmi známých japonských grupách. Basa  Osami Kishibe, bicí Hiroshi Oguchi, kytara Takayuki Inoue, klávesy Katsuo Ohno, zpěv Kenichi Hagiwara a hlavně Kenji Sawada.