Ainuové jsou domorodá, dlouho potlačovaná komunita v severním Japonsku na ostrově Hokkaido. Trpěli útlakem svého jazyka a kultury. Před vyhynutím byli zachráněni na poslední chvíli, když byli v roce 2008 oficiálně uznáni jako původní obyvatelé kulturně nezávislé na Japonsku. Zbylo pár stovek rodilých mluvčích jazyka Ainu, což z něj činí chráněnou nehmotnou kulturní památku. Tato hudba by neexistovala, kdyby Ainuové neudržovali svou kulturu v odlehlých a tajných komunitách proti japonské hegemonii. Hlavní představitelkou tohoto zpěvu byla Umeko Ando (1932-2004). Její debut Ihunke (2001) byl v Japonsku označen za folkové album roku. Upopo Sanke (volně přeloženo “zpívejme píseň” ) bylo natočeno na farmě v Tokachi v létě roku 2003. Hypnotický, meditativní, místy hrdelní (khoomei) zpěv. Slyšitelné zvířecí zvuky, štěkot psů, blížící se bouřka. Za doprovodu řady perkusí a místních nástrojů, jako je mukkuri (napínací čelistní harfa), tonkori (pětistrunná harfa), doshpuluur (loutna s dlouhým krkem) nebo igil (dvoustrunné “koňské” housle). Je to hudba z jiného světa, zní fantasticky a zasáhne vás u srdce. Reedice je k dispozici na streamech od 1.9.2023. Umeko Ando zemřela ve věku 71 let na zákeřnou chorobu. Čest její památce.
