O ambiciózní polské partě Yenisei jsem se na blogu před časem zmínil v souvislosti s jejich debutem The Last Cruise. Pojmenováni podle ruského veletoku, délka toku činí úctyhodných 5 539 km. Plánované turné se kvůli pandemické situaci neuskutečnilo. Koncem října vyšla jejich druhá deska Reflections. 10 skladeb o stopáži necelých 50 minut. Ve stejné sestavě, stále bez zpěváka (i když v jedné písničce zpívá hostující Marta Mlynarczyk). V porovnání s debutem jsou o krok dál. Zádumčivý, ležérní, melancholicky zasněný post rock, ambient, progrese. Piotru Grobelnemu a jeho parťákům jsem našel zpěváky a zpěvačky. Je to samozřejmě fikce a sci-fi. Jen jsem pustil uzdu své představivosti a fantazii. Tak si při těch nádherných instrumentálkách zkuste představit třeba Roberta Smithe z The Cure (Gravity), Briana Molko z Placebo (Waves), Beth Gibbons z Portishead (Aftermath), Tarju Turunen (Bitter Cold), Davida Sylviana z Japan (Abandoned), PJ Harvey (Blurred Horizon), Elizabeth Fraser z Cocteau Twins (Memories Of Times Before), Iana Curtise z Joy Division (All That You Could Become), Lisu Gerrard z Dead Can Dance (Returns). Dost snění, Reflections patří ve svém žánru mezi top alba roku 2021. BRAVO Yenisei!
