Vezmeme to expresem ze Švédska do Chile, pak rychle na dvě štace do Londýna a skončíme v Japonsku.
Mendoza – 1972
Švédská šestice a jejich jediné album s úděsným obalem. Tohle vyjít v UK nebo USA, je z toho bestseller. Kvalitní progresivní jazz rock zpívaný anglicky, necelých 35 minut.
Aguaturbia – 1970
Chile útočí s progresívním heavy rockem. Carlos Corales kytary a jeho žena Denise zpěv. Ve své katolické zemi vyvolávali velký poprask, viz obal plný naháčů. Vydali ještě Volumen 2. Alba jsou považována za sběratelské klenoty. Po letech se opět dali dohromady a koncertují dodnes.
Demon Fuzz – Afreaka! (1970)
Přistěhovalci z bývalých britských kolonií (Commonwealth), převážně z Afriky. Multietnická skupina natočila fantastické album. Je to směs funku, afrobeatu, psychedelického rocku, jazzu. V roce 1972 se rozešli, poté vyšlo album Roots And Offshoots, to už je klasické reggae. Afreaka! se stala oblíbenou deskou mezi rapery.
Batti Mamzelle – I See The Light (1974)
Parta z Trinidadu přemístěná do Londýna a jediná jejich deska, kterou produkoval Robert Bailey. Ten je známý svým působením ve skupině Osibisa. Jeho bratr Richard hraje na albu bicí. Rok po vydání alba se rozcházejí. Škoda. Perfektní psychedelický funk rock. A dočetl jsem se, že byli 16.5.1974 natáčet u Johna Peela, vysílalo se 30.5.1974.
Brast Burn – Debon (1975)
Jediné album Japonců, úžasná hypnotická a snová záležitost. Experimentální psych rock. Pouhé 2 skladby, každá o stopáži 23 minut. Někde mezi Can a Faust, japonská odpověď na krautrock. Na CD vyšlo oficiálně až v roce 2012.
