17.4. 2026 vyšlo komorní dílo, které téměř 10 let vytvářel americký molekulární biolog Raymond J. Lustig. Také vizuální umělec, producent, skladatel. Námětem a inspirací byl maďarský lékař-porodník Ignác Filip Semmelweis (1818-1865). Za jeho života byla velká úmrtnost rodiček na epidemii horečky omladnic. Zjistil, že bakterie roznáší sami lékaři, kteří si po provedených zákrocích (zejména pitvách) nemyjí ruce. Mýdlo moc nepomáhalo, tak Semmelweis zavedl mytí chlorovým vápnem. Úmrtnost rodiček téměř zmizela. Jeho přínos v medicině byl v jeho době podceňován a bagatelizován. Semmelweis to těžce nesl a skončil v psychiatrické léčebně, kde ve svěrací kazajce a věku 47 let zemřel. Uznání se mu dostalo až po smrti. Album obsahuje 20 skladeb. Horečnatý, nechronologický a tíživý Ignácův sen mezi životem a smrtí, kdy vzpomíná na nejzásadnější dny svého života (a nářek umírající rodiček). Modern classical, chamber music, minimal, experimental. Libreto napsal Matthew Doherty. Původně měl na albu zpívat ženský sbor, nakonec vše zpívá kanadská sopranistka Charlotte Mundy žijící v Brooklynu. Její hlas je různě vrstvený a znásobený. Lustig hraje na varhany, klavír, akordeon. K tomu výborný ženský smyčcový kvartet The Rhythm Method (Leah Asher a Marina Kifferstein housle, Carrie Frey viola, Meaghan Burke cello). Dále kontrabasista Ranjit Prasad a basklarinetista Chrystof Knoche. Tahle deska je poslechová, emocionální, srdcervoucí a mimozemská brilantnost.
