Hapshash And The Colored Coat byla úspěšná, velmi vlivná grafická a designérská parta, která se nejspíš omylem dostala k natočení dvou proto-psychedelických a poněkud šílených desek.Tvořili ji multitalentovaní Michael English (1941-2009) a Nigel Waymouth (1941). Majitelé módních butiků, prodavači oblečení (“velmi dekadentní, květinové a přehnané, aniž by bylo úplně nevkusné“), plakátů a gramodesek. Jeden z butiků na 488 King’s Road v Chelsea pojmenovali “Granny Takes A Trip” (GTT). Později se jejich stylu říkalo Nouveau Frisco. Jejich surrealistické plakáty jsou dodnes vyhledávaným sběratelským artiklem. Hapshash oblékali a plakáty tvořili pro slavné kapely. GTT dres mají např. The Beatles na zadní straně alba Revolver nebo Rolling Stones na obálce Between The Buttons. Plakáty pro Jimi Hendrixe, Pink Floyd, Cream, The Animals, Soft Machine, Incredible String Band atd. Jejich debutové album jsou divoké psychedelické jamy, pěvecké výbuchy, ženský orgastický křik, rozladěné piano, tabla, conga, různé píšťaly, foukací harmonika. Na natáčení se podíleli členová skupiny Art (později Spooky Tooth). English byl výsledkem rozladěn a vrátil se k plakátům a oblečení. Waymouth s jiným personálním obsazením (např. kytarista Tony McPhee z Groundhogs) nahrál druhou (a poslední Hapshash) desku s názvem Western Flier (1969). Více country, cajun, blues, akordeon, housle, lžíce, valcha, kontrabas, ale šílené je to úchvatně. Začíná intrem (jak projev prezidenta nějaké africké “banánové republiky”), standart Woodyho Guthrieho „Riding In My Car” (zde jako Car Car) s pravěkým pianem nebo 8 minutový černošský gospel Fare You Well předělaný na blues. Obě alba vyšla v reedicích a své posluchače si najdou i dnes, i když je to někdy hodně úsměvné.
Michael English a Nigel Waymouth – zpěv, hlasy, zvuky, Mike Harrison (1945-2018) klávesy, harmonika, zpěv, Luther Grosvenor (1946) kytara, Greg Ridley (1947-2003) basa, Mike Kellie (1947-2017) bicí
Western Flier (1969) reedice 2013
