Josef Klíč (1976) je český violoncellista, skladatel, pedagog, držitel řady mezinárodních ocenění. Kromě hraní současné klasické a komorní hudby spolupracuje s řadou alternativních umělců. Mejla Hlavsa, Záviš, Pavel Fajt, Ještě jsme se nedohodli, Psí vojáci , hrál na posledním albu The Plastic People Of The Universe Maska za maskou. S nehrajícím členem “Plastiků” Ivanem “Magorem” Jirousem je pojilo přátelství. Dva roky po jeho smrti vyšlo album Requiem za Magora. Jirousova recitace, unaveným, ale naléhavým hlasem, spojení současné klasiky, alternativy, latinských textů, přednatočených pásků, vrstveného cella, mezzosporánu Lucie Karafiátové. Závěrečná skladba byla pořízena při společném vystoupení Josefa a “Magora” ve Vrchlického divadle v Lounech 1.11. 2006. Důstojná, nekonvenční a působivá pocta člověku, jehož odkaz je stále živý.
Ivan Martin “Magor” Jirous (23.9.1944 – 9.11.2011) byl po Václavu Havlovi nejzásadnější postavou českého disentu. Velký bouřlivák, odpůrce komunistického režimu, básník, překladatel, historik umění, organizátor mnoha “zakázaných” koncertů, chartista, který za “protistátní činnost” odseděl 8,5 roku v kriminále. Autor undergroudového manifestu “Zpráva o třetím českém hudebním obrození” (1975). Soudní proces s “Plastiky” vedl k sepsání Charty 77. Jeho smrt v 67 letech mnohé zaskočila, ale jeho zdraví bylo podlomené pobytem ve vězení a závislostí na alkoholu. Zemřel chudý a nemajetný. Pohřbu a smutečního průvodu v Kostelním Vydří 19.11. 2011 se zúčastnilo skoro 2 tisíce lidí. Mezi nimi jeho přítelkyně Dáša Vokatá, tehdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, herec Jan Kačer, hudebník Filip Topol, olympijský vítěz Lukáš Pollert.
“Je třeba být stále opilý, abyste necítili strašlivé břímě času, které na vás ustavičně doléhá, musíte být opilí. Takže, opíjejte se. Čím? Vínem, poezií nebo ctností. To je jedno. Ale opíjejte se.” Charles Baudelaire
