Když už jsem se ve svém příspěvku zmínil o kapele Throbbing Gristle, podíváme se na jejich patrně nejlepší album 20 Jazz Funk Greats. Americký hudební server Pitchfork označil v roce 2019 tuto desku za nejlepší industriální album všech dob. Matoucí název, protože jazz a funk na albu určitě nehledejte. Je to industrial, avantgarda, elektronika, post moderna, exotika, kýčovité disco, anti pop, post punk, post psychedelie, scénická hudba, tajemné hlasy. Jejich třetí deska, ale první 100% studiová. Dřívější alba obsahovala i živé nahrávky. Už obal alba je vzrušující. Rozesmáta parta si udělala výlet na Beachy Head, nejvyvolenější a notoricky známé místo sebevrahů. 162 metrů vysoký (nejvyšší v Anglii) křídový útes nedaleko města Eastbourne. Album vyšlo v mnoha reedicích se zajímavými (většinou živými) bonusy. 20 Jazz Funk Greats nestárne, je stále aktuální a nadčasové. Jo a mimo jiné. Výraz „throbbing gristle“ je yorkshirský slangový výraz pro erekci. Složili, nahráli, zpívali a experimentovali na vypůjčený magnetofon Genesis P-Orridge (vl.jménem Neil Andrew Megson (1950-2020), Peter Martin Christopherson (1955-2010), také člen grafické skupiny Hipgnosis, podílel se na obalech alb např. pro Pink Floyd, Cosey Fanni Tutti (vl. jménemn Christine Carol Newby 1951) a její manžel Chris Carter (1950).
