Právě si pouštím album, které je opravdu nádherné. Na svědomí ho má muž, bez kterého by současná hudba vypadala úplně jinak. Věnoval jsem mu na blogu rozsáhlý článek. Pan Alan Lomax (1915-2002), neúnavný „terénní nahrávač“ všech možných zvuků, písní, stylů po celém světě. Tahle deska byla natáčena ve věznicích, kostelech, na bavlníkových polích, ve školních tělocvičnách, autobusových zastávkách, nádražních putykách, ve vyhlášených bordelech. Směs delta blues, folku, country, gospelu, ragtime, náboženských písní. Amerika byla ve velké hospodářské krizi, která se v podstatě dotkla každého. Muzikanti se hudbou neživili, nikdo by jim nedal ani cent, jen si po svém stěžovali zpěvem a hrou, jaký krutý osud je potkal. Panu Alanu Lomaxovi patří velký dík za jeho ohromný přínos pro světovou hudbu. Prapůvod téhle muziky je v Africe a odtud se na otrokářských lodích dostala do Ameriky, zdokonalovala se a vyvíjela. A jak se v mém článku z roku 2016 dočtete, hudební vizionář Brian Eno prohlásil „bez Alana Lomaxe by nevznikli ani Beatles, ani Stones, ani Velvet Underground.“ Podepisuji a přeji nerušený poslech, přátelé.
Dnes bez tracklistu….je zcela bezvýznamný.
