Geniální německý hudebník Klaus Schulze (1947-2022) byl průkopníkem elektronické muziky, stylů ambient, space, drone, krautrock, musique concrète, Berlin school. Za svojí dlouhou kariéru natočil přes 60 sólo alb a spolupracoval s řadou hudebníků. Osobně se mi líbí desky se zpěvačkou Lisou Gerrard (Dead Can Dance). Krátce působil ve skupině Tangerine Dream (na albu Electronic Meditation 1969 hrál na bicí), ale kvůli názorovým rozporům s Edgarem Froesem kapelu opustil. Hrál v kapelách Ash Ra Tempel, The Cosmic Jokers a v roce 1972 vydal svůj sólový debut, geniální Irrlicht (s podnázvem Quadrophonische Symphonie für Orchester und E-Maschinen). Milník v elektronické hudbě byl ale tehdy přijat s rozpaky. Album je plné unikátních zvukových kombinací. Bez syntezátorů (Klaus tehdy žádné nevlastnil a proslavil se jimi později), bez elektroniky, sekvencerů, digitálních vymožeností, s primitivními varhany, rozbitým kytarovým zesilovačem, čtyřčlenným “orchestrem”, různými zvukovými efekty, citerou, perkusemi a omezeným finančním rozpočtem. Deska byla nahrána před půl stoletím. Svět byl jiný, hudba byla jiná, my jsme byli jiní a v podstatě všechno bylo jinak… Klausovi bylo tehdy 25 let. Zemřel 26.4. 2022 v věku 74 let. Bez něj by německá hudba nebyla tím, čím se jeho zásluhou stala. Čest jeho památce.
Klaus Schulze živě