Americká zpěvačka Madeleine Peyroux (1974) slaví v letošním roce životní jubileum. Zpívá jazz, blues jazz, folk, gospel, chamber pop. V jejím hedvabně sametovém hlasu je lehký závan veličin Billie Holiday nebo Elly Fitzgerald. Po 30leté kariéře vydala 28.6. 2024 své deváté studiové album Let´s Walk. Od předchozího alba Anthem uteklo 6 let. Madeleine zaujala hned svým debutem Dreamland (1996), pak ale musela kariéru přerušit kvůli nefunkčním hlasivkám. Po rozvodu rodičů se s matkou přestěhovala v roce 1987 do Paříže, jako teenagerka brázdila Latinskou čtvrť, nasávala hudební pouliční život, naučila se francouzštinu a hru na kytaru. Objevila hudbu Edith Piaf, Bessie Smith. Její alba se vyznačují řadou coverů od oblíbených muzikantů, kterým vdechla svůj osobitý styl, ať to byl Leonard Cohen, Tom Waits, Bob Dylan, John Lennon, Serge Gainsbourg nebo Joni Mitchell. Let´s Walk je zcela prostá coverů, vše složila Madeleine za pomoci spolupracovníka a multiinstrumentalisty Jona Heringtona (např. Steely Dan). O absenci coverů rozhodl významný producent a zvukový inženýr Elliot Scheiner (např. Sting, Fleetwood Mac, The Eagles, Foo Fighters atd), když si poslechl demo nahrávky od Madeleine. Find True Love je něžně folková. Naprosto ohromující How I Wish odkazuje na smrt tří nevinných černochů (George Floyd, Breonna Taylor, Ahmaud Arbery) zabitých bělochy začátkem roku 2020. “..Oh My Lost American Soul, No More…”. Vynikající gospelová Let´s Walk, blues jazzová Blues For Heaven, ve francoužštině zpívaná Et puis, karibskými rytmy prodchnutá Me And The Mosquito, o sexuální násilí pojednávající Nothing Personal. Let´s Walk je hodně rozmanité, intimní, odvážné a nejlepší album Madeleine Peyroux. Vřele doporučuji.
Jon Herington – kytary, basa, mandolína, marimba, syntezátory, zpěv, samply, Andy Ezrin – piano, organ, klávesy, harmonium, zvony, Stan Harrison – klarinety, Paul Frazier – basa, Graham Hawthrone – bicí, perkuse,Catherine Russell, Cindy Mizelle, Keith Fluitt – sborový zpěv
