Tujiko Noriko (1976) je japonská zpěvačka, skladatelka, hudebnice, filmařka, která pobývá v Evropě, nejvíce ve Francii. Občas se jí poněkud hloupě a dost nevýstižně říká “japonská Björk”. Alba vydává od začátku tisíciletí. Většinou je tvoří na svém laptopu, používá zkreslené zvuky, slyšíme cvakot psacího stroje, zvuk pily, kočičí mňoukání, mandolínu, koto, zpívá japonsky i anglicky. Po IDM muzice, avant a experimentálně popových, j popových a synth popových albech (vyzkoušejte From Tokyo To Naiagara 2004, 28 2005, U 2008, GYU 2011, My Ghost Comes Back 2014) vydala letos v lednu velmi ambiciózní dílo Crépsule I & II. Experimentální, abstraktní ambient. Vrstvené samply, elektronické beaty, klávesy, úžasně šeptaný zpěv, intimní “filmové” melodie. Dva disky pomyslně rozdělené na jeden “písničkový” a druhý na “zvukové plochy“. Hudba se prolíná, nevíte, kdy co skončilo a začíná nové. Poslední tři dlouhé kompozice (cca 56 minut) obsahují také terénní nahrávky (zvuky dětského hřiště, dětské žvatlání, zvonky, dující vítr a další). Někdo by skladby upravil do 5 minut, Tujiko se ovšem nechala unést a melancholická hudba nekonečně plyne. Poslouchejte nejlépe v pátečně sobotní noci v naprostém klidu. Nesmírná nádhera!
Doprovází: zpěv a hlasy – Vito & Len Baute Tsujiko, euphonium – Kana Kotera, sax – Kazuya Kato
