28. 10. 1918 vznikl samostatný a nezávislý Československý stát. Po někdy hodně bouřlivém vývoji a změnách názvů (socialistická, federativní…) Československo „zemřelo“ po 74 letech a 64 dnech 31. 12. 1992. První republika, Mnichovská dohoda, Druhá republika, Protektorát Čechy a Morava, Třetí republika, Únor 1948 a komunismus do listopadu 1989. V roce 1934 bylo Československo desátou průmyslově nejvyspělejší zemí světa, po komunistickém devastačním a plánovaném hospodářství bylo na úrovni rozvojových zemí. Neboť jak pravil Sir Winston Churchill „..kapitalismu je vlastní jedna vada – nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost – rovnoměrné rozdělení bídy..“.
V dnešní slavnostní den jsem k poslechu vybral dílo českého autora Petra Kofroně (1955, např. Agon Orchestra). Jan hus (opravdu s malým h) – Mše za tři mrtvé muže je hudba k filmu režiséra Miroslava Bambuška. Mapuje osudy tří mužů, kteří se z pohnutých důvodů upálili, protože režim páchal bezpráví. Položili oběť nejvyšší, svůj život. Stejně jako reformátor Jan Hus, který v roce 1415 ve svých 44 letech v Kostnici své kázání neodvolal. Stejně jako 20letý student Jan Palach, který svým činem v lednu 1969 chtěl probudit letargii československého národa.
Angličan Graham Bamford se ve svých 48 letech zapálil 29.4. 1993 před Dolní sněmovnou v Londýně. Na protest proti genocidě v Bosně a Hercegovině, kde 16.4. 1993 zemřelo ve městě Ahmići 120 civilistů. Polák Ryszard Siwiec se zapálil 8.9.1968 na varšavském Stadionu desetiletí před zraky komunistické elity. Protestoval tím proti okupaci Československa v srpnu 1968. Bylo mu 59 let. Německý luteránský pastor Oskar Brüsewitz se zapálil 18.8. 1976 ve východoměmeckém městě Zeitz. Ve věku 47 let protestoval proti diskriminaci věřících v tehdejší Německé demokratické republice.
Složitá a komplikovaná hudba vznikala v polovině 80. let ve velmi amatérských podmínkách. Současná klasická hudba, avantgarda, underground, temnota, bezmoc. V jedné skladbě hraje na cello nedávno zesnulý Vojtěch Havel (1962-2024). Petr Kofroň hlasy, syntezátory, přednatočené pásky, Miroslav Šimáček kytary, Ivan Bierhanzl (m.j. The Plastic People Of The Universe) kontrabas a Vladimír Dědek (např. Mahagon) trombon. I po 14 letech od prvního vydání stále aktuální muzika pro vnímavé posluchače.
Za vydání alba je potřeba poděkovat lounskému vydavatelství Guerilla Records a jejich šéfovi Vladimíru „Drápal“ Lábusovi.