Jsme v půlce čtvrté desítky, tak tu máme další porcičku starých lahůdek, pojďte okoštovat, snad vám bude chutnat a přeji pěkný poslech.
However – Sudden Dusk (1981)
Skupina z americké Virginie a jejich pojetí canterbury scene, RIO a progresívní rockové i jazzové hudby. Kapela měla 4 stálé členy+hosty. Založili bratři Princiottové v roce 1977. Peter Mark – klávesy, autoharfa, klavinet, housle, Joe “Stellar” – bicí, zvonkohra, cimbál, píšťaly. Dále uslyšíte cello, vibrafon, marimbu, flétny, saxy, fagot, xylofon. Jejich druhé (a poslední) album “Calling” (1985) je méně jazzrockové. Obě alba patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru vzniklo za velkou louží. Bude se líbit všem, kteří poslouchají Gong, Zappu, Gentle Giant, Happy The Man atd.
L´Infonie – Vol. 333 (1972)
Frankofonní kanadská mnohočlenná kapela z Quebecu. Duchovním vůdcem byl básník, trumpetista a zpěvák Raoul Duguay (1939). V letech 1967-1974 natočili 4 alba, tohle je jejich třetí dílo (původně 2 LP, v roce 2001 na CD s pozměněným tracklistem) a rozhodně nejlepší. S druhým albem jim skladatelsky pomáhal Terry Riley. Něco vlastní tvorba, něco si půčili od Bacha a něco od středověkého francouzského básníka a skladatele Guillaume de Machauta (1300-1377). Avantgardní, experimentální, psychedelický jazz-rock, lehce ulítlé, hodně instrumentální, pokud se zpívá, tak úžasně francouzsky. To si představte Cpt. Beefhearta po francouzsku. Vynikající deska pro příznivce Franka Zappy, The Red Crayola a podobně.
Spotify:
Peter Banks – Two Sides Of Peter Banks (1973)
Peter Banks (1947-2013) byl vynikající anglický kytarista známý svým působením v art rockové skupině Yes v letech 1968-1970. Založil také skupinu Flash a hrál krátce s kapelou Bloodwyn Pig. Na jeho sólo debutu najdete mezi spoluhráči Jana Akkermana, Phila Collinse, Steve Hacketta, Johna Wettona. Peter zemřel v 65 letech na infarkt.
The Greatest Show On Earth – The Going´s Easy (1970)
Druhé, poslední a fantastické album velmi zajímavého anglického oktetu s výraznou dechovou sekcí. Působili v ní bratři Garth a Norman Watt-Royové, které jsem zde před časem zmínil. Pojmenovali se podle amerického filmového dramatu z roku 1952. Hudebně se jedná o odpověď na tvorbu Santany, Chicago a Blood, Sweat & Tears. Na albu je píseň “Magic Woman Touch“, kterou později proslavili The Hollies. Deska se málo prodávala a kapela se v roce 1971 rozešla, muzikanti končí u Suzi Quatro, Marmalade, Q-Tips, Fuzzy Duck atd. Debut z roku 1970 se jmenuje “Horizons“. Obaly obou desek jsou z tvůrčí dílny Hipgnosis.
Oratorium – 1972
